Reference - Kulturní akce

OLYMPIÁDA SBLIŽUJE, PLESY TAKÉ

Tak a je to za námi… Takto by se daly stručně popsat pocity, které v nás po uplynuvší akci zůstaly. Nutno říci, že tyto slova byla vyřknuta s trochou nostalgie, z které je mi tak nějak úzko. Proč? Sám za sebe mohu říci, že jsem byl s průběhem plesu naprosto spokojený, akce se povedla, ale skončila moc brzo…Nejde o to, že nám ve 2:00 „utípli“ zvuk, to jsme si pak vynahradili na afterparty v KAčku a Mumii, ale jde o to, že toto byl náš poslední „výkřik do tmy“.  …

OLYMPIÁDA SBLIŽUJE, PLESY TAKÉ

Tak a je to za námi… Takto by se daly stručně popsat pocity, které v nás po uplynuvší akci zůstaly. Nutno říci, že tyto slova byla vyřknuta s trochou nostalgie, z které je mi tak nějak úzko. Proč? Sám za sebe mohu říci, že jsem byl s průběhem plesu naprosto spokojený, akce se povedla, ale skončila moc brzo…Nejde o to, že nám ve 2:00 „utípli“ zvuk, to jsme si pak vynahradili na afterparty v KAčku a Mumii, ale jde o to, že toto byl náš poslední „výkřik do tmy“. 

Teď už nás čeká jen taková ta nepříjemná rutina – slohovka z čj, maturita a pak? Rozchod! Všichni odjedou pryč, kolektiv zanikne a zůstanou jen vzpomínky. Jasně, říkáte si: „To tak nebude, budou třídní akce typu - sraz, pařba, ožralfest atd.“ Docela tomu i věřím, ale bude vám chybět skutečnost, že za sebou již nebudete mít téměř 30 lidí, na které se můžete kdykoliv obrátit a na které jste si za ta léta tak zvykli… Možná si říkáte co to tu plácám, ale tuto emoci jednou pochopí snad každý maturant;)
Teď už ale jen zábavněji, akčněji a plesověji !!!

Útrapy při realizaci:

Byla sobota 16.2.2008, týden před plesem. Šel jsem na návštěvu ke kámošce (pro pamětníky – Radka Jonášová), která loni maturovala, abych si s ní…(předal zážitky týkající se zařizování plesu). Čekal jsem nevázaný rozhovor, peprné příhody a ujištění, že to co jsme doposud zařídili je správné a úplné. Po té co jsme měli v ruce smlouvy se všemi kapelami, zvukařem, osvětlovačem, kulturákem, projekcí a doprovodnými programy jsem žil v domnění, že je vše hotovo. Dokonce i smlouvu s tolika obávanou „dobročinnou“ organizací OSA (ochrana autorský práv) jsme měli podepsanou. Jak jsem se mýlil!!! Radka začala nejdříve pozvolna, probírali jsme věci, které již byly hotové, ale postupně jak jsme se dostávali hlouběji a hlouběji k jádru pudla, začalo přituhovat. Poklidný dialog se proměnil spíše ve smršť otázek, kdy se zjišťovalo co všechno nám chybí… „Máte toto? Cože?! Vy nemáte zařízený tohle, no to je neskutečný, tak to nebudete mít asi ani“… Výsledkem byl seznam restů, nedostatků a podnětů k zamyšlení, který čítal dvě hustě popsané A4ky, bez kterých by ples prostě nebyl takový jaký byl. Za tyto neocenitelné know-how Radce moc děkuji. Kromě několika technicko-organizačních věcí, zmíním jen některé trable a nedostatky, které se vyskytly… Díky špatné komunikaci došlo k „nedorozumění“ a to takovému, že jsme neměli moc dořešenou tématickou výzdobu plesu. Vzpomenete-li si na loňský western, či mafii, jistě mi dáte za pravdu, že ono téma bylo cítit na každém rohu. Tento pocit jsme z našeho dosavadního nápadu výzdoby neměli a muselo se s tím něco dělat.

Plesy „Jatečky“ už mají zavedenou jistou pověst a na vás je tak vyvíjen nepřímý tlak, v podobě přehnaného očekávání…

Týden před plesem byl opravdu hektický. Během 24h se musel vytvořit návrh na design čtyř olympijských plachet (bannerů), na kterých měla být co nejlépe vystižena ona sportovně olympijská tématika. Měli jsme velké štěstí na fajn lidi z agentury FunCity, tudíž  práce šla rychle.  Když bylo třeba, tak pro jejich grafiky nebyl problém dělat i do pozdních hodin večerních. Ačkoliv se návrhy podařilo po četných úpravách dopracovat do finální verze, ještě nebylo vyhráno. Pořád nebylo jisté, zdali se vše stihne vyrobit. Kontaktovali jsme pro to co možná nejvíce agentur, které by byly schopny našemu šibeničnímu termínu vyhovět. Výsledkem byly různorodé nabídky, které bylo opravdu zajímavé porovnávat. U některých agentur se ceny za jednotlivé položky lišily třeba i o 5000Kč. Naštěstí jsme se k užití takto kvalitních a kvalitně zpoplatněných služeb nemuseli uchýlit.

Další záležitost se sice také týká designu, ale jde zde spíš o prestiž a reputaci. Přece jen plesy „Jatečky“ už mají zavedenou jistou pověst a na vás je tak vyvíjen nepřímý tlak, v podobě přehnaného očekávání. Tato očekávání se snaží člověk nezklamat, proto je třeba začlenit do celé skládanky nějaký kus, který bude mít i určitý punc exkluzivity. Volba byla jasná, červený „holywoodský“ koberec byl schválen, venkovní plachty a nasvícení kulturáku taktéž. Jasně, řeknete si: „Proč nasvěcují ty ošklivé sloupy této ošklivé budovy“? Budova je opravdu ošklivá a sloupy jakbysmet, ale první dojem dělá své což?
Překvapení, které se týkalo interiéru domu Kultury, bylo také milé. O čem mluvím? Mám na mysli ubrusy a zdobné přehozy, na které máte díky smluvním podmínkám od domu Kultury právo. To samé platí u čísel jednotlivých stolů. Řekli jsme si: „To je pěkné, to je od nich fajn“. Ano! Avšak do té doby, než onu krásu spatříte na vlastní oči. Výsledkem byli ubrusy nové, barevné a vlastní způsob číslování stolů :-D

Dále už jen stručně zmíním věci, které bylo třeba udělat vlastními silami taktéž na poslední chvíli:

• Materiály pro projekci – Prezentace, Fotky, sponzoři…
• Podkresová muzika když se nehraje – šerpování, odšerpování, playlist po poslední kapele
• „Pivenky“ pro punkáče – no comment :D
• ohraničení tanečního prostoru
• podklady o sobě samých pro moderátora
• dořešení opomenutého nástupu na šerpování

No a pak už jen radosti typu, kdy vám člověk, který má na starosti celou projekci řekne, že vám nemůže zprostředkovat notebook a vlastně ani pracovníka, který by to všechno měl obsluhovat ačkoliv je za to placen... Proč? Protože ten člověk je najednou nemocný a vy si to vlastně musíte udělat sám, že vám bohužel nemůže nijak pomoci!!! Když tedy na tyto podmínky přistoupíte ,protože vám už nic jiného z časových důvodů nezbývá a snížíte smluvní cenu o ¼ ještě se pán z projekce bouří!

Dále se vám pak může stát, že zjistíte, že Dj s kterým jste byli domluveni na vašem plese nehraje. Dozvíte se to úplně od jiné osoby a to jen čirou náhodou, jen tak mezi řečí. Pan Dj se tomu směje a že se tedy omlouvá no… Se slovy: „Snad se zas tolik nestalo“. Má pravdu nestalo… Jen má bezplatnou reklamu na X-ti stech lísků…

Po těchto všech detailech jsou přípravy u konce a vy už se můžete jen těšit a doufat, že vše klapne. Přípravy a poslední úpravy v den plesu mají své adrenalinové kouzlo, ale znovu bych to zažít nechtěl.

Z pohledu maturantů

Přichází náš čas je 18:00. Všichni se scházíme ve svátečním oděvu, tak jak bylo ujednáno, aby se stihly domluvit, případně dořešit všechny nejasnosti týkající se nástupů, šerpování apod. Nestíhá se! Zjišťujeme, že arogantní pán zvukař z Prahy není tak schopný jak tvrdil a že má již hodinové zpoždění se zvučením orchestru a dalších kapel… Je nám jasné, že vše si můžeme zkusit jen jednou, na víc nezbude čas. Pak už se pojede „naostro“. Je tomu tak, ještě jsme ani nedořešili celé šerpování a již potkáváme vlastní rodiče, kteří zaujímají místa u stolů. Čas je neúprosný! Už by se mělo začínat, je 20:00 a Kulturák začíná být jaksi plnýJ Dostáváme info, že to ještě není všechno, že je velká tlačenice u šaten a že bychom měli počkat. Oficielní začátek je tedy v zájmu všech odložen na ještě únosný čas 20:15.

A je to tady! Stmívá se, orchestr Muzikus slavnostně zahajuje ples svojí znělkou, přidávají se světla a show začíná! Lidé zbystřují svojí pozornost, přichází moderátor, který všechny srdečně vítá svým neotřelým chraplavým (avšak ještě srozumitelným) hlasem. Poté uvede na scénu nástup první třídy – 4.A. Lidé jsou nadšeni, práce profesionálního choreografa se nezapře! Nemáme možnost detailně sledovat okolí, slyšíme jen jásot davu, všude kolem je zmatek, máme jít vystřídat naše vrstevníky a předvést své pojetí nástupu. Něco neklape, pořádně si nepamatujeme pořadí, nedaří se nám srovnat, asi to nestihneme. Dobré! Času dost. Stojíme již v průrvě mezi oponou a jevištěm a naše pánská část začíná vytahovat placatky, hecovat se a burcovat, k lepšímu tanečnímu výkonu. Situace u holek mi není známá, ale traduje se, že měli při dámské části nástupu kamenné tváře. Těžko říci co to pili… Začíná naše znělka, vyrážíme do akce! S podivem zjišťuji, že třímám ručku partnerky, která mi byla při nástupu přiřazena, to je dobré znamení! Teď už se nemá co zkazit, říkám si… A nezkazilo se, dotančili jsme a snad to i vypadalo dobře, lidé nám věnovali krásný aplaus. Byl to nádherný pocit. Naše chvilka slávy končí a my se musíme „zdekovat“ zpět do předsálí, odkud se bude nastupovat na šerpování.

…pánská část začíná vytahovat placatky, hecovat se a burcovat, k lepšímu tanečnímu výkonu.

Čekání na začátek šerpování je vysilující, ostatně na vašem maturitním plese čekáte pořád na něco… Čekáte, na začátek plesu, čekáte na šerpu, čekáte až pan ředitel dokončí proslov…J Pak už je čekání příjemnější, ale o to delší (čekáte na panáka a fronta je dlouhá). Někdo později čeká i nějakou tu společnost k tanci, někdo na příležitost, někdo se nemůže dočkat odšerpování, někomu už to všechno stačilo a očekává postel atd.

Patřili jsme k těm šťastnějším jedincům, kteří se dočkali a šerpování začalo. Při nástupu měl hrát Gaudeamus Igitur, zajišťovala to paní profesorka Brejchová, která nás neustále uklidňovala ať se nebojíme, že všechno dobře dopadne, že bude překvapení… A bylo! A ne ledajaké, po úvodní sloce Gaudeama nastoupil na podium 4tet v hvězdném složení (Patras, Magasanik, Brejchová a Ivanová), který celou skladbu společně s Muzikusem dozpíval až do konce. Opravdu povedená a originální záležitost, která se jen tak nevidí a za níž, všem zúčastněným děkujeme!

Po zaujetí šerpovacích pozic šlo už vše jako na drátkách. Každý student dostal, šerpu skleničku se „šáněm“ a kytičku, která v případě naší třídy (V8.B) neskutečně píchala (hold růže no). Každý budoucí Abiturient taktéž dostal od třídní profesorky rady do života, které se předávají z generace na generaci. Po tomto ceremoniálu, byl na řadě projev vděčnosti studentů škole, pedagogickému sboru, řediteli, sponzorům ale hlavně i spolužákům, za to že jsme to na tom gymplu spolu přežili a za to, že to byla někdy i docela sranda to „přežívání“. 3 minutový interval byl udělen i panu řediteli, aby se mohl vyjádřit. Na sdělení, že má však pouze tři minuty pan ředitel reagoval slovy: „Já budu mít času kolik chci.“ Což také dodržel.

Po této části plesu už bezprostřední reportáž končí, neb následuje přípitek, tanec s třídní profesorkou, rodiči, babičkami, dědečky atd., vše co následuje je již velmi individuální, neboť volná zábava začíná a každý prožívá a končí ples po svém.

Já jen doufám, že se vám ples líbil, že jste si jej užili a budete na něj dlouho vzpomínat. Pokud máte obdobné akce rádi, mohu vás navnadit, na druhé Jateční plesování a z informací, které se mi dostávají ze zákulisí mohu uvést, že to budou opravdová „Jatka“!

K3z4R